Farnost Severní předměstí, je jednou ze sedmi plzeňských farností, která působí na největším sídlišti na severu města. V současné době funguje v provizorních a kapacitně nedostačujících podmínkách a je zpravována tříčlennou komunitou bratří františkánů. Úkolem práce bylo nalézt v rámci Severního předměstí vhodné místo a následně formu pro nové duchovní centrum zahrnující objekty kostela, farního centra a bydlení pro františkány.

 

Nalezení adekvátního místa pro nový kostel v rámci sídliště je velmi obtížné, protože se nacházíme v monofunkčním prostředí bez zřetelného kontextu a charakteru. Pro návrh jsem zvolila lokalitu u Karlovarské třídy, v blízkosti SOU a SZŠ. Zajímavá mi přišla jednak symbióza školního a duchovního komplexu, ale hlavní klad místa vidím v poloze v ohybu Karlovarské třídy. Toto místo je pomyslným pokračováním pohledové osy Karlovarské při příjezdu z centra města. Je zde tedy patrná urbanistická souvislost mezi centrem města a novým kostelem.

 

Snažila jsem se vytvořit místo, které by bylo znamením,  podnětem k zamyšlení jak věřícího, tak nevěřícího člověka, místo které v sobě ukrývá prostory poskytující útočiště, zklidnění a ztišení v roztěkané současnosti, místo které poskytuje zázemí církvi a je důstojné pro slavení eucharistie.

 

Všechny objekty jsou spojeny do jedné zřetelné hmoty.  Hmotu tvoří dvě stoupající a sbíhající se linie, které evokují cestu ke světlu. Toto znázornění souvisí s pojetím evangelia, které popisuje Ježíše jako otevření cesty člověka k Bohu, cestu ze země do nebe. 

 

Základní objem je rozdělen na objekt kostela, farního centra a prostorů pro františkány. Mezi těmito objekty jsou dvory a zahrady poskytující různou míru ztišení a soukromí. Do hlavního vstupního dvora vedou tři otvory, přísná štěrbina, zvoucí oblouk a racionální obdélník.
 

Hlavní nosná konstrukce je navržena jako betonová monolitická stavba. Interiéry a dvory jsou doplněny dřevěnými prvky, podlahami a zelení. Střechy jsou zelené, částečně pochozí.